Miluju podzim

22. listopadu 2014 v 16:35 | Katujka |  Když mačkám spoušť
Po skoro 3 měsících se mi po blogu začalo opravdu stýskat. Nebudu lhát, že jsem vyšla ze cviku psát, takže než si zase zvyknu budete to muset nějak překousnout ;) Hlavním důvodem proč jsem nic nepřidávala byla samozřejmě lenost a také škola, všichni víte, že jsem tento rok nastupovala na střední školu a sranda to není, sotva se stíhám učit, dokonce i na Dennyho a morčata mám málo času, ale zato se jim snažím věnovat co nejvíce. Proto není divu, že jsem na blog neměla čas. Ale říká se, pokud něco opravdu chceš, čas si na to vždy uděláš. A je to pravda, stačí chtít a tak jsem zasedla k počítači a dala se do psaní dalšího článku.

Je opravdu zajímavé, kolik toho zapomenete, když nic nepíšete, a to teď skoro ani nečtu, což se projevuje i na mých známkách a schopnostech, pomalu zapomínám, kde se píší dvě nn a kde je mně a mě. Jediné na co jsem ještě úplně nezapomněla jsou čárky, alespoň tak.

Na focení si čas ale najdu. Jediným problémem je pročišťování a zálohování fotek, kupí se mi ve foťáku a už se v tom ztrácím. Už je na čase s tím začít něco dělat a taky že jo, dneska se dám do práce. Už skoro rok mám nový foťáček a opravdu vidím pokroky, co jsem fotila před půlrokem se nedá srovnávat s dneškem, vidím tu práci, jak si už s některými fotkami dokážu pohrát, s nastavením, hledáním míst, věcí a všeho co k tomu patří. Udělala jsem další krok vpřed a teď doufám, že se to bude jen a jen zlepšovat.


Dnes mám pro vás náhled letošních podzimních fotek, které se mi nahromadily ve foťáku, každá fotka vznikla pro něco, každá má nějaký svůj účel, nebylo to jen bezhlavé cvakání spouště, jak to někdy bývá.
 

Září, ať se daří.

1. září 2014 v 21:49 | Katujka |  Novinky
Zdravím, tak se zase ozývám, tentokrát už jako žačka střední školy, juhů. To je taky hlavní důvod, proč jsem se teď dlouho neozvala, ale když člověk povětšinu času myslí na školu, nemá čas myslet na blog, ledaže by vás zajímaly nějaké kecy o škole a tak. A tak jsem se rozhodla, že napíšu teď, prvního září večer, kdy mám už trochu toho času (a klidu v mysli), teda ne na dlouho, od zítřka do čtvrtka jedeme na adaptační kurz, na který se moc těším, samozřejmě a tak tu pobíhám a házím věci směr kufr. Ale přesuňmě se k tématu článku. Chtěla jsem vám jenom přilížit, co za události se stalo během měsíce.

► A škola je zase tady, prázdniny utekly jako voda a než se člověk stačil otočit, tak začínal další školní rok, jak jste si první den užili vy?
► Denny 6.9. oslaví rok u nás, už mu bude rok a půl, je to můj velký chlap.
► Venku to vypadá jedním slovem deštivě, snad brzo vysvitne sluníčko a budeme si tak užívat přenádherného podzimu.
► Denny začal milovat skořápky od vajec. A nejenom ty, nejdřív to začínalo klacíčky a papíry z koše vedle kamen, potom to byl toaletní papír, přehouplo se to na kapesníky a ponožky, pokračuje to přes skořápky a uvidíme, kde to nakonec skončí. Prostě, když je nějaká chvíle, kdy ho nikdo nehlídá a nepozoruje, pomalu se vykrade a než si toho někdo všimne, je už pozdě a byt vzhůru nohama, takový tichý ničitel :D
► Ztratila se mi krytka od foťáku, což znamená sehnat novou.
► Rostou u vás houby?

Kdybych zapátrala v mysli, určitě bych toho vyštrachala víc, ale teď mi myšlenky odbíhají k adapťáku. Nojo, holt noví lidi, nová třída, kolektiv, nová škola, nové zvyky, brzké vstávání, studená rána..je tu další školní rok, tak snad jste vykročili toi správnou nohou a přeju Vám, ať se ve škole daří, ať už jste na základní, střední či vysoké.

Jak si tak komplikujeme život

8. srpna 2014 v 20:24 | Katujka |  Úvahy
A přitom jde v životě o nic. Proč se zlobit třeba kvůli někomu, kdo za to vůbec nestojí? Proč brečet a naříkat, že v životě nemáme štěstí, víte, co se říká, každý svého štestí strůjce. A ono na tom asi něco bude, že. Zbytečně si komplikujeme život maličkostmi, které ani za tu zlobu nestojí, akorát si tím ničíme život a okrádáme se o čas, o vlastní čas. A když někdo říká, že čas nemá, tak se o něj takhle zbytečně obírá a v životě mu už na spoustu jiných věcí ten čas opravdu nezbyde. Přitom je to tak lehké, ale musíme chtít, což už tak lehké není. Zlobit se kvůli maličkostem nemá cenu a hotovo.

A tak nějak přemýšlím, když jdu se psem ven, lehnu si do trávy a vypnu. A to je důležité, protože se tak nádherně relaxuje, nikdo vás neruší, nikdo po vás nic nechce, jste svobodní a můžete si dělat co se vám zlíbí, proto mám přírodu tak ráda :)

..a Dennyho taky, protože je hodnej a nezlobí.

 


Když přírodě ukápne slza

30. července 2014 v 22:52 | Katujka |  Když mačkám spoušť
K dnešnímu tématu článku jsem se dostala úplně náhodou. Prohlížela jsem si a třídila starší fotky, které jsem měla ve foťáku, a které jsem už nutně potřebovala někam uložit, promazat a zařadit. Když jsem tak na to koukala, našla jsem hned několik zajímavých fotek, které by alespoň za zmínku stály, ale nechtěla jsem dělat takový ten tradiční mišmaš a tak z toho vzniklo toto. Různé kapky rosy, na různých místech, v různé dny a měsíce. Přírodu nepřestanu nikdy obdivovat, tak úžasně nekouzlí žádný malíř na světě.
Věřím, že se mnou budete souhlasit, protože příroda dokáže překvapit, kdo umí hledat - najde.

Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali, jaká fotka se vám líbí nejvíce a třeba i proč? :)






Vysluněné prázdniny, občas bouřky.

28. července 2014 v 15:43 | Katujka |  Mé zážitky
Lépe bych to nevystihla. Buď svítí sluníčko a je tak na padnutí, protože teplota venku se pohybuje nad 30 stupňů, takže sedíte doma anebo se venku bouří a vy tušíte, že za chcvilku začne pršet, takže také sedíte doma. (Berte to s rezervou, jenom mě baví nad tím uvažovat :D) Nicméně je léto a to si přece všichni užíváme. Půlka už je za námi a zjišťuju, že bych potřebovala další dva měsíce, aby to stačilo na pořádný relax. Jak jste na tom vy? Těší se tu někdo do školy? To je další otázka, protože jsem se setkala už se spousty lidmi, kteří se do školy těší a já se jim nedivím, když celé prázdniny nic nedělají a jsou doma, no koho by to bavilo, že? Mám štěstí, že jsem se tenhle rok někam podívala. Ze zahraničních cest by za zmínku mohlo stát přenádherné Chorvatsko, měla jsme připravený článek se spoustou fotek, ale nakonec jsem se rozhodla to zkrátit. Můžete se pokochat fotkami, které mě alespoň z části vracejí do té země, země fíků, průzračného moře, milých lidí a mořské soli.


Týden jsme si tam vážně užili. Byli jsme v apartmánu, kousek od vody, dokonce i kousek od města (4km), jediné, co nám dávalo celý týden zabrat, byly schody k apartmánu, mají to tam pěkně sestavené, postavené, krásně na svahu, takže ke všem baráčkům se nedostanete jinak, než přes dlouhatánské schody. Alespoň jsme se potrénovali a nezlenivěli.


Další články


Kam dál