Jak si tak komplikujeme život

8. srpna 2014 v 20:24 | Katujka |  Úvahy
A přitom jde v životě o nic. Proč se zlobit třeba kvůli někomu, kdo za to vůbec nestojí? Proč brečet a naříkat, že v životě nemáme štěstí, víte, co se říká, každý svého štestí strůjce. A ono na tom asi něco bude, že. Zbytečně si komplikujeme život maličkostmi, které ani za tu zlobu nestojí, akorát si tím ničíme život a okrádáme se o čas, o vlastní čas. A když někdo říká, že čas nemá, tak se o něj takhle zbytečně obírá a v životě mu už na spoustu jiných věcí ten čas opravdu nezbyde. Přitom je to tak lehké, ale musíme chtít, což už tak lehké není. Zlobit se kvůli maličkostem nemá cenu a hotovo.

A tak nějak přemýšlím, když jdu se psem ven, lehnu si do trávy a vypnu. A to je důležité, protože se tak nádherně relaxuje, nikdo vás neruší, nikdo po vás nic nechce, jste svobodní a můžete si dělat co se vám zlíbí, proto mám přírodu tak ráda :)

..a Dennyho taky, protože je hodnej a nezlobí.



Ale někdy jo. Dneska jsme spolu byli na ostružinách u lesa a on mi v nestřeženou chvíli zdrhl, samozřejmě, že do toho hustého lesa, kde jsou stromky jeden vedle druhého a větve se jim rozpínají všude možně, jen ne ve větší výšce. A tak mě donutil, abych se tam prostě prorvala, protože na pískání a křičení nereaguje, klasika. Když jsem ani po pěti minutách nezaslechla zvonek, vyběhla jsem do lesa, rozumějte přes les, snad rychleji než kdejaká srnka a přestavte si, Denny nikde. A tak jsem ten les proběhla na druhou stranu a na louce taky nic a najednou koukám a v dáli si to k nějaké chatičce běží můj pes. Rozběhnu se za ním, teď si to zkuste představit, protože u nás na vesnici a v lese to řvem vždycky my na Dennyho, nikdo jiný tak totiž není slyšet, jenom naše volání "Denny!" Ke mně!" "Kdes byl?".

Už jsem se zmiňovala, jak má rád motýlky? Právě za nima doletěl až k té chalupě. Rozběhla jsem se tryskem za ním a najednou jéje, další motýlek a další a další a pořád jsem ho nemohla chytit. Přestala jsem za ním běhat, postavila jsem se, uklidnila a zařvala, nejdřív mě zbystřil, zastavil se a tupě zíral, pak přivěhl, nejspíš si předtím myslel, že si s ním taky hraju a tak ke mně nemusí chodit, když si hraju taky :D

A tak jsem se ještě chtěla zeptat těch, co vlastní pejska, jak to děláte, když vám uteče a nereaguje na zavolání a potom se vrátí, vynadáte mu, nebo to necháváte plavat? Já mu vynadám a pak musí jít chvilku u nohy, je to správný postup?


Náš úlovek, zbytek ostružin z keřů letěl rovnou do pusy.



A na závěr jedna fotka, která vznikla, když jsem se znovu učila nastavovat časy na foťáku a tak nějak si s nimi hrála. Tato fotka pro mě vystihuje celý článek, vše, o čem jsem psala na začátku, všechno, zkuste si ji pořádně prohlédnout a zamyslet se, to také bylo účelem tohoto článku, doufám, že se vám líbil a ještě bych chtěla poděkovat všem, kteří na můj blog chodí, kteří mě podporují a díky kterým nepřestávám na blog psát :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Edeal Edeal | Web | 8. srpna 2014 v 22:38 | Reagovat

Mňam ostružiny! =D
Já by jsem se zbláznila strachy, kdyby mi tak Dášenka utekla. Načtěstí ona neutěká a chodí na volno. Na vodítko ji beru jen když jdeme okolo ostatních lidí. Tak že ti moc neporadím, jelikož nemám zkušenosti. Ale jestli se chceš toho aby utíkal zbavit, dej ho vykastrovat. Zaručeně to pomůže.Mám s tím z minula zkušenosti.
A tu poslední fotku jsem pochopila tak, že ty jsi ležela v té hezké trávě s kytkama a přemýšlelas, zatímco Denny divočil. A když ti utekl, byl z toho takový ryhlý sešup těch událostí a zmatek... to je jakože to, že je to rozmazané směrěm dokola=)

2 Katujka Katujka | Web | 9. srpna 2014 v 11:10 | Reagovat

[1]: Taky že jsou krásně slaďoučký! A dneska jdu na další :) Fenky jsou na tom obecně lépe, ty se moc daleko nevzdálý, ale psi, a zvlášť, když mají stopovací sklony, jako ten náš, má to prý po tátovi, který taky zdrhal, ale vždycky se vrátil a to prý zdrhl třeba i pět km daleko! Když já se o něj vždycky bojím, protože nikdy nevíš, na koho narazí, jestli nezaběhne tak, že se nenajde ani on sám. Vykastrovat ho bohužel nemůžeme,  jeho bývala majitelka chce štěňátka :D

3 Katy<3 Katy<3 | E-mail | Web | 10. srpna 2014 v 21:15 | Reagovat

Mně teda Kesina běžně neutíká, ale když hárá, tak to uteče k psům. Vždycky na stejné místo, jenomže musí běžet po cestě a přes koleje. Takže se prvně modlím, aby ji nepřejelo auto nebo vlak (zásadně přebíhá koleje jen několik málo metrů od jedoucího vlaku) a pak dostane na prdel. Sice by se to nemělo, ale nikdy se neudržím. Obzvlášť když ode mě stojí 10 metrů, zírá na mě a pak uteče. A čím víc ji volám tím rychleji běží. Ona už se většinou i sama vrací, ale i tak dostane. Ví, co bude následovat když uteče, ale prostě zdrhnout musí. A to i ví, že se k těm psům nikdy nedostane.
Správný postup však je psa ignorovat. To ho naštve daleko víc. Protože i záporný projev ke psů pes chápe jako pozornost, kterou má rád. Já Kesinu ignoruji když se vyválí v nějakém svinstvu a to pak sama dobrovolně kluše u nohy :)

4 Hanif Hanif | Web | 12. srpna 2014 v 21:05 | Reagovat

To mě můj pejsek Ben taky takhle dřív utíkal, ale teď co je starší tak už asi dostal rozum a to utíkaní ho přešlo. Já ho teda mám skoro pořád na vodítku, ale někdy ho pustím ať se trochu proběhne. Fakt ti asi neporadím jestli je to dobře nebo špatně, ale já to taky většinou nechávám plavat a jsem ráda že se mi Beník vůbec vrátil. A jinak... krásné fotky, ty ostružiny vypadají dobře a máš krásného pejska :-)

5 Kira Kira | Web | 13. srpna 2014 v 8:32 | Reagovat

Přesně na to pořád myslím! Proč se lidé nad vším tolik rozčilujou? Proč všechno řeší? Akorát tím ubírají čas sobě i ostatním. Ubírají pozitivní náladu. Lidi proberte se, život není jenom o problémech, život je krásnej!

Máš pěknýho psa :) Moje Maty taky pořád někam utíká, nevolám na ni, pač je hluchá, ale většinou přijde sama od sebe :) A máš pravdu je krásné lehnout si do trávy, vypnout, uvolnit se :) Dělám to pořád :D A máš hezké fotky, ostružiny už u nás taky jsou, mňáám!

6 PetulexD PetulexD | Web | 13. srpna 2014 v 17:58 | Reagovat

Mluvíš mi téměř z duše, ikdyž musím říci, že s tebou nesouhlasím úplně ve všem. Sice si sami komplikujeme život, jen né vždy je v našich silách něčeho předejít.

... ale chápu, co jsi tím chtěla říci. A souhlasím. U nás doma se křičí kvůli každé maličkosti - a já už jsem unavená, od malička stále někdo křičí a já se to naučila taky, takže teď se snažím taková nebýt a to samé se snažím probrat lidi ve svém okolí, je jich hodně, co si říkají "kamarádi".

Pejsek je úžasný, také máme doma, jen o něco většího. =) A myslím, že to děláš jen a jen dobře, on musí vědět, že něco udělal špatně, nemá cenu ho kárat později, když neposlechne tak za to musí  být následky, aby věděl, že musí poslouchat, taky si tu naši potvůrku beru na krátko, když neposlechne. =)

7 Das Das | Web | 17. srpna 2014 v 23:17 | Reagovat

Pokud si takhle utíká a nepřiběhne do dejme tomu třetího zavolání s tím, že opravdu běží pryč, tak je to docela špatné. Kup si stopovačku (nebo stačí dlouhý provaz, doporučuju minimálně přes 10m) a začni cvičit přivolání. Zavolej "Denyyyy ke mě!" a klidně tleskej, dřepni si a pokud se hned neotočí tak škubni za provaz (lámat vaz mu nemusíš),  a takhle si ho přitáhni. Měl by přiběhnout hned po škubnutí. I za to mu dej odměnu. Přivolání odměňuj pamlskem jen tehdy, když přiběhne na poprvé. Pokud ne, slovně pochval a pohlaď, pamlsek si nech. Pokud přiběhne až na poněkolikáté, nechval ho vůbec.
Se stopovačkou se přivolání cvičí hodně dobře, pes si pak myslí, že je na stopovačce, i když na ní není. Věř mi, taky jsem s ní párkrát chodila.
Nevíš, co se Danymu může stát, přivolání je třeba mít zmáklé, hlavně pokud si ho pouštíš na volno a pes je menší, takže snadno přehlídnutelný.
Psa netrestej pokud nakonec přijde. Spíše bych volila to, že si pro něj dojdeš a jednu mu plácneš, pokud opravdu nereaguje (v případě, že ho nemáš na stopovačce) a pak přivolání opakuješ každých pár kroků.

Jinak opravdu nádherné fotky. Ty ostružiny! (Moc je nejím, ale fotka je krásná.)

Musím říct, že s Tebou absolutně souhlasím.. Člověk nadává na život, ale mnohdy si sám může za vlastní neštěstí. Chtít je lehké, ale opravdu s něčím začít, je těžké.. Sama mám tolik plánů, ale nedokážu se dokopat k tomu, abych nějaký zrealizovala.. Ať od pravidelného cvičení se psem po běhání, uklízení.. či opravdu cokoliv jiného. Poslední dobou zjišťuju, že jsem fakt línější a línější. :D

8 Lucy Lucy | Web | 21. srpna 2014 v 20:10 | Reagovat

Ahoj, máš super blog :) Zaujal mě hlavně úvod tohohle článku, docela mě to nakoplo k lepšímu přemýšlení :))
Jinak ty ostružiny vypadají úžasně, a máš krásného pejska :)

9 Ellby Ellby | Web | 24. srpna 2014 v 12:48 | Reagovat

Máš krásného pejska. Mě naštěstí neutíká. My máme buldoka, takže je to spíš takový valibuk :DD Jinak nádherné fotky. Ale asi bych se fakt zbláznila, kdyby mi pes utekl do lesa :D

10 Sowa Sophisticated Sowa Sophisticated | Web | 5. ledna 2015 v 20:44 | Reagovat

Skvělý hafaan!!! :)

11 flowers-world flowers-world | 16. května 2015 v 8:06 | Reagovat

Oooo....hezky blog ....hezke fotky vdycki se najde něco ke čteni

12 chikui chikui | Web | 19. března 2016 v 23:51 | Reagovat

pěkný pejsek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama